Sedím tiše

Sedím tiše, nerozsvěcím, nemůžu se ani hnout, ještě si dám tak dvě deci a

pak zkusím vypadnout. Začalo to obyčejně, na půjčeným kanapi, zavři oči,

objímej mě, zhoupneme se já a ty.

Ležím tiše, nerozsvěcím, ruce skládám pod bradu, i když chápu, že nejde o nic,

nějak ztrácím náladu. Probíhá to obyčejně, pokecaný ubrusy.

Nechoď nikam, objímej mě, žádný další pokusy.

Sedím tiše, nerozsvěcím, na stole stydne večeře, na stole stydne něco s něčím

a pes škrábe na dveře. Skončilo to obyčejně v zastrčený ulici.

Ty máš bílej obličej, mě vede frajer v placatý čepici.