Hřbitovní kvítí

Vždy zbýva pláč pro nás, kdo nad hroby stál,

když vánek z kapradí poslední lístek svál.

Za bránou spí u zdi v řadách hrobů,

tam kámen svírá a drtí sny dávných dnů.

Kdo může říct, kam bílé růže mám dát,

když dávno zmizelo to, co kdo míval rád.

Snad básníkům, snad známým bojovníkům,

ti jsou nám k oslavě minulích poutníků.

Ty růže dám na hrob, kde bříza stín má,

tá lásky zběhy chladí, déšť je omývá.