Když

Když v línejch vodách přístavu jen špína se houpá,

když stařec se do dálky jak děcko zakouká,

když myšlenka ho divná toulavá napadá...

tak dál, dál čas běží a ruka uvadá.

Když moře větrem bouří, tak často noc je zlá,

když hejno racků krouží a Neptun spí se zdá,

když vzpomínka se vzpouzí a z uzdy utíká...

tak dál, dál čas běží a ruka uvadá.

Když po palubě krok váš poslední doznívá,

kyž lodivod vám na pozdrav jen krátce zahouká,

když slzy hrdlo stáhnou, pak všechno vypadá...

že dál, dál čas běží a ruka uvadá.

Když vrchní s bílou lebkou účet vám spočítá,

když barman v bílé říze vám dluh nevyčítá,

když pytel z juty ušijou, pak všechno vám se zdá...

že dál, dál čas běží a ruka uvadá.

Když pytel z juty ušijou, pak všechno vám se zdá...

že dál, dál čas běží a ruka uvadá.