Mám radost

1. Vánek zlaté klasy hladí

D6 Dmaj7 Em

a z dálky září bílé šaty svatební.

Emaj7

Mák s modrou chrpou ladí

a já na cestě dříve plné kamení.

Sám v údivu si šeptám:

Tak tudy jsem chodíval a do dály se díval, každý den.

A pak se nahlas zeptám, jak tenkrát zase breptám:

"Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem."

2. Vždyť já vím, jak sláma voní,

kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají.

Jak cinká postroj koní

a za letní noci zdi domů sálají.

Žár mění barvu slívám

a když mráz začne kouzlit, jemným sněžným prachem, do oken.

Sníh pláň polí odívá, a tak se kolem dívám,

mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.

3. Nespěchám jak se sluší

a proč taky, když chci se dobře podívat.

Na krásu, která vzruší

a pak si o ní třeba s dětmi povídat.

Objevit kytku v lomu

prásknout sebou pod smrk, do trávy na holou zem.

/:Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,

mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.:/

/:Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.:/