Pes suverén

1. Žil jsem sám jak v plotě kůl třicet let a ještě půl,

nač bych dýl tu tíhu nes', žiju dál, však se mnou pes,

na ulici štěně to já nalezl jsem přejeto

a potom dlouhé dni mu věnoval svou péči nevšední,

bifteky a roštěné měl k jídlu řádně maštěné

a ještě nedojed' a už měl další přání praštěné,

ze štěněte už je dnes dospělej a velkej pes

a je mi neúplatně věren, avšak hroznej suverén.

2. Všechno zná a všechno ví, chci něco říct - on to dopoví,

starost má, kdy chodím spát, co obědvám, kdy budu brát,

tuhle zlostí třesa sa, že mě slyšel v rozhlase,

a tak že správnou dikci ode dneška se mnou bude dřít,

tak jsem v kapli zaplakal, pštrosici jsem pštrosa dal,

i naolejovanou Julii jsem odolejoval,

krkem brk jsem musel dát, roli lorda Rolfa hrát,

nežli konečně byl spokojen můj pes - ten suverén.

3. Můj byt psí už bouda je, ve mně pes má lokaje,

vezme tašku na zemi a pak takto káže mi:

skočíš tamhle do krámu a koupíš kilo salámu

a potom vedle v masně vezmeš krásně tučný uzený,

pak naproti v Pramenu mi koupíš Plzeň chlazenú,

a ty se za odměnu zastav do bufetu na menu,

a tak běhám po městě a koupím nákup za dvě stě,

a pak , když přijdu, dá se do kontroly cen, ten suverén.

4. Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem,

než tak dále žíti s ním, raději se ožením,

nato pes mě zavolal: tak řekni, koho by sis vzal,

jestliže Ludmilu, tak tu bych ti nedoporučoval,

ta má nohy hubené, a pak: chce Pepu, tebe ne,

a jestli máš na mysli Marii, tak přímo říkám "ne!",

Božena je bez věna a Hana je moc prohnaná,

a Pavla - to je známej škrob, ta má hluboko do kapsy,

řek' jsem, že mě napadá, že zbývá už jen Milada,

a on řek': nepřichází v úvahu, ta nemá ráda psy!

*: Jako dřív vše zůstává, a kolik já už moh' mít žen,

koukněte, ta postava, jenže ten pes je suverén!