Poslední večeře

Slavné obrazy velkých mistrů zdobí sbírky světových galerií a v kopiích

přinášejí tajemnou krásu palety a štětců, prózu dlouhých hodin a bezesných

nocí, bohatství ducha a dovednosti rukou i do nejprostších domků. Každý z

nich má, stejně jako jejich tvůrci, svoji historii. Avšak ne každý malíř

dokázal namíchat do barev dech věčného života a štětce vést tahem

nesmrtelnosti. Mezi ty, kterým se to podařilo patří italský malíř Leonardo

da Vinci. Jedním z jeho nejslavnějších obrazů je "Poslední večeře Páně",

který provází zajimavý a poučný příběh jako přesvědčivé svědectví o věčném

boji dobra se zlem a jejich neustálých vzájemných proměnách.

Když se Leonardo da Vinci rozhodl, že obraz namaluje, hledal nejprve

model, podle něhož by vytvořil postavu Krista. Stovky mužů přicházely a

nabízely své tváře očím mistra, který toužil nalézt obličej Kristovy krásy

a ušlechtilosti. Po dlouhých týdnech usilovného hledání nalezl konečně

vhodný model. Šest měsíců kreslil da Vinci hlavní osobu svého obrazu. V

průběhu dalších šesti let nalezl postupně jedenáct mužů, kteří vytvořili

vzor pro zobrazení jedenácti apoštolů. Jen jedno místo zůstalo prázdné -

místo pro tvář Jidáše. Opět dlouhé týdny pátral da Vinci po muži s tváří

poznamenanou kletbou pokrytectví, podvodu a zločinu, s obličejem, který by

představoval povahu schopnou zradit nejlepšího přítele. Po mnoha

bezvýsledných pokusech nalézt jej, se da Vinci dozvěděl, že v Římě byl

odsouzen mnohonásobný zločinec k trestu smrti. Mistr hned odjel do Říma a

vyhledal vězení, v němž se onen muž nalézal. Když ho vyvedli na nádvoří a

sluneční paprsky se zabodly do jeho tváře, poznal da Vinci, že nalezl

poslední model svého obrazu. Dlouhé rozcuchané vlasy pokrývaly trestancova

ramena a hřích se zločinem vepsaly do jeho tváře hluboké jizvy nenávisti,

zbabělosti a hrůzy.

Šest týdnů maloval da Vinci třináctou postavu "Poslední večeře".

Když obraz dokončil a strážní odváděli odsouzence naposled, otočil se a

zvolal:

"Pane da Vinci, vy mne neznáte? Vy opravdu neví;te, kdo jsem?" "Ne, nikdy

v životě jsem vás neviděl", odpověděl mistr. Tázavý pohled trestancových

očí spadl do prachu nádvoří. Pak se ještě jednou obrátil, pohlédl na

dokončený obraz a rozpraskané rty zašeptaly: "Vždyť podle mne jste před

šesti lety maloval Krista."