Půlnoční hodina, poslední vůz

V čekárně s nikým na poslední vůz,

v půlnoční hodině zpívám si blues.

Štěstí je lávka vratká a než bych sám šel,

s tebou za ruku přejít jsem chtěl.

Přejít ponornou řeku náklonností, dát si popálit

prsty tvou přítomností,

pak bych se nemusel o tebe bát

i hořce moh tě mít rád.

R: Půlnoční hodina, poslední vůz,

v čekárně s nikým zpívám si blues,

že nechtěl jsem poznat tě, jak další z nich,

těch narychlo přečtených knih.

Z nálezů ztráty můžou se stát,

nesejde na tom, jen měla bys znát,

že nechtěl jsem poznat tě, jak další z nich,

z těch narychlo přečtených knih.

Proč je to nevím, kdo učil se bát

věcí, co poprvé jsou akorát,

bojím se lásky, co nepřečká sníh

i narychlo přečtených knih.

Ref.: Půlnoční hodina ......