Zlomená růže

R: V srdci zlámanou mám růži, jež měla kvést,

a tak toulám se sám tou samotou cest.

1. Prachem táhnu svůj stín, když jdu k západu blíž

a kde před ranní rosou v skalách najdu si skrýš,

noc jak vodopád padá, vodopád vlasů tvých,

na bílá záda sladce jak první hřích.

R:

*: Možná v náručí spánku sen bude se zdát,

já aspoň v tom spánku šťastně budu se smát.

2. V dálce za mnou už leží v údolí rodný dům,

starý kostelík s věží, to vše patří už snům,

ta tvář, co už není, tichý smích, něžný pláč,

jdu dál k zapomnění jak vyhnaný hráč.

R:

R: