Na konečných

Další anonymní slečny

klopýtají snít svůj sen o ráji…

A ráno stojí zkřehlé na konečných…

A usínají v tramvajích…

Ničí je strach že nejsou ničí…

Kameny na jemném sítu

jsou jejich oči když se ráno líčí

v zrcadlech vypůjčených bytů…

Svítá…

A zbytky nocí pářou řvoucí ptáci…

Ve vypůjčených pánských košilích

další slečny něžně zvrací

úlomky snů co se splnily…

Hledat neznamená najít…

Světe chraň je všeho zlého

když k neznámým břehům odplouvají

v lodičkách plných šampaňského…

Svítá…

Svět je příliš nekonečný…

Nejvíc po ránu na konečných…

A všechno v samých koňských dávkách…

Nejvíc po ránu na zastávkách…

Svět je příliš nekonečný…

Nejvíc po ránu na konečných…

A všechno v samých koňských dávkách…

Nejvíc po ránu na zastávkách…