Atlantida

Bloudím řekou temnoty,

ticha s přáním vědět, vědět víc,

než je to, co bylo nám dáno.

Vstříc dávným poselstvím zaniklých světů, běžím

za poznáním tajů země mágů a mudrců.

Znám ta místa, co navždy spí,

snad smím dotknout se země časem pohřbený.

Zákon vytesanej na kameni,

plameny svící větrem soužený.

Pravdivý obraz staletí,

časem je navždy pohřbený.

V zoufalství, v mlčení,

zpovídám vědomí stínů, lesů a řek,

cest země ztracený.

Vyplouvám na lodi snů k bájným břehům té země,

jenž stále skýtá tak záhadná tajemství.

Vím, kde leží pravlast mudrců,

snad vím, co skrývá ta země bohatství.