Odyssea

Déšť s větrem sílí a sráží k zemi ohně zrození,

blesky plují z nebe, loď života na prach promění.

Tichou ozvěnou ve vánku, strojem času pluju k soumraku,

osedlal jsem vítr, letím zlatou branou k oblakům.

Ještě jeden den, kdy mám chuť žít,

ještě více slz kane z očí odvážných.

Ještě jedna noc, kdy můžu snít,

vede nás jasná hvězda země statečných.

Zákon a řád, chci stát se ostrovem,

dalekým, navždy volným, svobodným.

Vzestup a pád, můj sen je prozrazen,

proklínám vlastní zrození.

Mířím k dálkám na křídlech snů,

mířím k dálkám zpět do minulosti.

Mířím k dálkám pryč z reálných dnů,

hlas mě volá, říká - "vítej ve vesmíru, pane můj".

Pane vznešený, proč já mám jít,

k temným zítřkům sám, k zástupům raněných.

Východ slunce znám, teď mám chuť žít,

nenávist klíčí ve tvých rukách zbabělých.

Bok po boku sám, smělý a zkušený,

být ve vlastním já cizincem vězněným.

Sám nezůstávám, nadešel čas jít,

dál nezbývá než hrdost odložit.