Oheň a led

Chladný žár tak rychle vzplál,

horký sníh tě teď potrestal.

Poznáváš proud rozkoší,

probouzíš gejzír emocí.

Básník psal, blázen se smál,

nářek citů tvých burcoval.

Noční déšť pot z tváře smyl,

silou svou beznaděj pohltil.

Seš touhy králem,

bezmezný chtíč,

drtíš i kámen,

strach je pryč, strach je pryč.

Prudký déšť do písku vsál

nápis žízní vepsaný,

v srdci svém si ztroskotal,

vzdáváš boj zatracený.

Po slze rosy dychtivý,

úzkost hrdlo zavírá,

ve tváři výraz bázlivý,

oheň a led neskomírá.

Vcházíš dál bez rozpaků,

vášeň svou přetav do vzdechů.

Touhy snů bezbřehých,

plápoláš ve vlnách ztracených.