Okovy lží

Bloudíváš zahradou

v okovech lží spoután tmou,

tvůj nářek tone v mlčení.

Pohrdáš marností,

necítíš pocit lítosti,

chceš žít ve světě bezmocných?

Hledáš právo procitnout,

zlou sílu mocných překlenout,

iluze v bahně zmítaná,

hadí zloba plazí se v nás.

Rozlom všechna pouta,

okovy starých lží,

nikdo nerozpoutá

řetězec dávných proroctví.

Kdesi za obzorem,

za hradbou z oblaků

bijí zvony pravdy,

lákají do světa zázraků.

Bloudíváš zahradou

v okovech lží spoután tmou,

tvůj nářek tone v hlubinách.

Vyprosti mysl z pout,

rozbíjej skály, nech ji plout,

neskrývej v nitru své pravé já.

Odpoutej duši od země,

rozlišuj čisté od sémě,

projdi branou silnějších,

vždyť pravda přece není hřích.