Vesmírem plout

Planety nebem plují v objetí lůna vesmíru

cestou pokračují, září barvou safíru.

Nekonečné vesmírné galaxie

tají mi dech kosmická harmonie.

Oceánem planet proplouvám,

zda jsme tu vážně sami já se ptám.

Jestli vůbec a kdo z nás

dokáže překonat čas,

v mléčných drahách hvězdných sfér

meteoritům změnit směr.

Úsvit půlnoc krátí, osvětlená runway v přípravách,

s myšlenkou zda-li se vrátí kosmický koráb vyplouvá.

Nebeskou bránou prolétnout,

toulat se tmou nekonečnou.

Nadpozemskou katedrálou

majestátně vesmírem plout.

Milion světelných let v nadpozemské páře

pomalu rodí se svět, proniká slunce záře.

Jsme jednou z hvězd, nicotné zrnko prachu,

život a smrt, ta hra má hořkou pachuť.

Země se otáčí v hrobě svém,

já odlétám mlhavým rozbřeskem.