Znamení hvězd

Ranní slunce vstává z pouštní duny,

na miskách vah vesmír zmítaný.

Pochod zkázy, budoucnost jsou ruiny,

Armageddon strachem vítaný.

Oceánem času, v návratech zázraků,

v labyrintu lží skrývá se svíce posledního svítání.

Nářek žalostný tmou a tichem zní,

slunce v barvě krve zapadá.

Z očí sálá zlý oheň vražedný,

do magického kouzla upadáš.

Bez koruny král na smrt přísahal,

sám brázdí svět, hledá grál.

Moudrost dávných let se chvěje strachem,

svatá válka zuří v nebesích.

I tichý vítr sfoukne svíci prachem,

krvavý déšť proudí do moří.

Čekáš znamení, talisman zrození, máš blízko, avšak vzdálený.

Smích i pláč vždy slýchával,

smích i pláč, když vracel se - "král".

Vzlétni výš, potom zříš světlo duhy na křídlech orlů,

vzlétni výš k oblakům, dokážeš přivolat déšť.

Vzlétni výš, ptáky zříš, slyšíš je zpívat v království bohů,

vzlétni výš k oblakům, dokážeš přivolat déšť.

Svit hvězd propadá do očí prázdných,

osvítil tvou duši znavenou,

kolik bylo slz již vyplakaných,

kráčíš za svým snem po kolenou.