Třináct pravd (každá v šestnácti barvách)

Brigádní prapory vlály

v houštinách slov

a ve chvílích ticha zněl z dáli

kalašnikov.

Bríza k nám do krytu hnala

nasládlý pach

a ty ses mi s úsměvem dala

v rozvalinách.

Jsme krásní a zvoní nám zbraně

po celé Galileji,

když Bůh je na naší straně,

kdo je na její?

Padnem, když nebude zbytí,

za nový svět

a sonorské slunce nám svítí

na cestu vpřed.

Po písni a dvou chvatných locích

přichází on

a za ním pak cváláme nocí

na Torreon.

Šli byste znovu v té chvíli,

kdyby zas vstal,

rozkázal: Sedlat, mí milí,

táhneme dál?

Včera jsem popíjel pivo

a dumal o těch,

kdo za svatou věc dali svůj život

a životy všech.

V té růžové operní smrti

jsem poznal tu svou

a ten prudký pocit mě drtil

do kolenou.

Pravda jsou města, když hoří

říjnovým dnem,

pravda je skořápka v moři

s uragánem.

Pravda je sekera v rámu

v pařížské síni,

pravda je pláč vlnolamů

v Zátoce sviní...