Intro

Hromy Hněvu podřimují na Severu

Podobny dubu, jehož větve jsou plny hnoje,

a hnízd nářků, a pláče, snášených na Zemi

které spalují Noc i Den a vyvrhují stáda škorpionů

a vypouštějí síru smíchanou s Jedem.

To jsou Hromy, které jsou okamžitě připraveny

rozeřvat se stovkami mohutných Katastrof

a statisíců Pohrom, po kterých nezůstane nic

a nikdo zde nic nepozná.

Jedna skála porodí tisíce,

právě když Srdce Člověka dosáhne jeho Myšlenek.

Běda... běda... ano, běda Zemi,

protože její zločinnost je, byla a bude obrovská.

Odleťte! Ale bez Vašeho mocného dunění...