Zjevení

Komnata je do tmy ponořená,

jen dech spáčů ruší noční klid.

Najednou však svíce září -

tichý smích - a zas je klid.

Dveře vrznuly - zavál noční chlad,

temná postava do komnaty vchází.

V černý rubáš zahalená,

jen oči jí ve tmě září.

Rychlý pohyb - stojí u postelí,

sklání se a šeptá slova smrti.

Vzpřímí se a vztáhne ruce,

dvě živá srdce v pěstích drtí.

Ráno byli nalezeni manželé již mrtvi,

- jak zemřeli nikdo neví.

Říkalo se, že snad žili v hříchu,

Temnotám, že oni patřili...!

Obžalovaný: ... a tenkrát večer, po pohřbu mých rodičů, navštívil mě ten tajemný muž a ještě téže noci odvedl si mne do svého hradu...