Lyrics Rudolf Cortés

Rudolf Cortés

Honec krav

1. Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,

den temný byl a ševelil dech větru v stéblech trav,

tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,

když z rozervaných oblaků viděl stádo krav se hnát.

R: [: Jipijaej, jipijajou, to přízraky táhnou tmou. :]

2. Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé

a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé,

oblohou se neslo jeho kopyt dunění

a za ním jeli honci až k smrti znavení.

R:

3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak

a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak,

proudy potu máčely jim tvář i košili

a oblohou se nesl jejich jekot kvílivý.

R:

4. Tu jeden honec zastavil a pravil:"Pozor dej,

svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,

bys' nemusel pak po smrti se věky věků štvát

a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát."

R:

R: