Třista dní

V každým roce lhal jsem si snad třista dní,

že jen díky práci dobře se mám,

a že další schůzka už bude ta poslední,

kdy do prázdnýho bytu vracím se sám.

V každým roce lhal jsem si snad třista dní,

že ke štěstí stačí jen peněz pár,

a nebo hodně a k tomu věci nevšední,

dík tomu z mých lásek zbyl jen cár.

Namísto domova jen dům,

city a úsměvy jsem prodal cizím snům,

za svoje úspěchy jsem koupil zlatou mříž,

ve který nezní smích, jen cejtím její tíž.

Namlouvat dál už si nic nehodlám,

od doby co s Tebou nejsem sám,

dneska je dneska, o tom už nesmlouvám,

je třeba si vážit toho, co mám.

Z baráku domov teď už mám,

i vlastní úsměvy a sny, co prožívám,

žádná mříž na světě už nemá tolik sil,

že by mi bránila v tom, abych zase žil.

Z baráku domov teď už mám,

i vlastní úsměvy a sny, co prožívám,

žádná mříž na světě už nemá tolik sil,

že by mi bránila v tom, abych zase žil.