Balónek

1. Modrá je jako balónek ta naše zem,

jeví se prý tak každému, kdo letí sem,

po věky nad hlavou mraky ženou,

radujem se i trápíme za tenkou stěnou.

R: Po různých kolejích do čtyřech stran vlaky jedou

k cílovým stanicím, on každý má svůj cíl,

stejně nás nakonec na jednom nádraží svedou,

nádraží, dobrou noc, a pak už jen "na neviděnou".

2. Pospolu, a přece každý sám žijem svůj den,

pro lásku, pro závist, na očích všem,

ztracení, každý z nás své blízké hledá,

černá k černé a k bílé bílá vrána sedá.

R:

3. Nad horou vševěd posvítil na další den,

všichni jsme dávno na nohou, pomalu jdem,

do kopců pastýři ovce ženou,

zvonečky zní, na neviděnou, na neviděnou ...