Nádraží

1. Smutný perón, ospalý je nádraží,

na kolejích není žádnej vlak,

jsem tu sám, a to mě trochu zaráží,

a snad pojede aspoň náklaďák.

R: Víc takovejchhle nádraží,

víc prázdnejch kolejí,

jsem jak strom, co zůstal v zimě bez listí

a čeká, až ho zjara zahřejí.

2. Píšu ti svý čtyři řádky, drahý můj,

snad ti na pár neděl vystačí,

nechci zůstat jak tohle prázdný nádraží,

tichý, smutný, plný bodláčí.

R:

3. Člověk má mít jednu lásku překrásnou,

která je jak na obloze pták,

ty máš dvě, a jednu trochu nejasnou,

a já mám dost už všech Jobovejch zpráv.

R:

R: