Vlci

1. Když na pláních se stmívá, zní vytí smrtící,

krb hlídej, moje milá, a láduj ručnici,

to vlků smečka hladová už sto let nesmí spát,

za trest, že snědla pastora, co vlky měl tak rád.

R: V pustejch pláních věčný zimy bloudí sedm vzteklejch vlků,

nemaj' rádi zpěv a rýmy, jsou nervózní jak pes.

2. Když zlatokop si kopne, hned vlkům stoupne tlak,

když kopne potmě do pně, tak vlky trefí šlak,

divoká zvěř, co je k jídlu, hopsá sobě po lese,

jen vlk má nervy v kýblu, nežere a třese se.

R: V pustejch pláních věčný zimy bloudí sedm vzteklejch vlků,

nemaj' rádi zpěv a rýmy,

a pro toho nejmladšího rytmus jako kdyby ani nebyl, debil.

3. Ty vlky pošle k Pánu prej čistá panna jen,

když nevrátím se k ránu, tak s flintou vyjdi ven,

mejch kostí spatříš hromádku a sedm vlků kol,

ty kosti seber do šátku, však dřív ty vlky skol.

R: Uposlechla nočních plků, vyšla spasit sedm vlků,

střelila, a za pět vteřin sežrali ji včetně peřin,

jak mohla bejt čistá panna, když mě tolik milovala

v pustejch pláních na Klondiku v tý zatracený zimě?