Zůstali jsme doma

1. Sto barevnejch slov nám na cestu svítí,

sto barevnejch vět a lákavej cíl,

prej až celej svět sám za nos se chytí,

to pak nejpozděj hned svůj dostanem díl.

R1: Škoda slov, je jich víc, nežli na nebi hvězd,

škoda slov, co je jich u všech dálnic a cest,

Dmi

co je zdí, co je ploch, smutnejch pomníků slov,

zatím nám na záda prší a nespraví střechu a krov

sto barevnejch slov, sto barevnejch slov.

2. Sto darebnejch slov se mi na jazyk vtírá,

marně odvahu sbírám, jak nahlas říct,

můj havraní strach, strach o kousek sýra

je větší než stud, že jsem neřekl nic.

R2: Ale věř, že bych rád aspoň pro tebe lhal,

zelenou, růžovou, jak to fajn bude dál,

voňavý opiát, abys klidněji spal,

prší a venku se setmělo a nechce se ven do ulic,

doma nás zůstalo víc, doma je nás zas víc.

3. Tolik velikých slov jsi za ta staletí zažil,

tolik zmarněných let, tolik zbytečných chyb,

a jen vysoký plot náš tichý zpěv stráží,

že tu chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp.

R3: Co je nás, nás je víc, nežli na nebi hvězd,

a co je lží, co je zdí i třeba uprostřed měst,

jediným znamením je tvoje čest,

za krk nám krvavě prší, podej mi ruku teď hned,

je jen jediný svět, je jen jediný svět.