Blond holka

1. Bydlela u nás ve vchodu blonďatá holka, žádná dáma,

kluci ji zvali na sodu, říkala: díky, já radši sama,

vlasy malinko přes čelo a do nosu trochu jí pršelo,

tak dívčí, až to bolelo,

a já se styděl, jen jsem ji viděl, na co v mý hlavě se myslelo.

2. Prázdniny spadly do léta, jen vítr rozvál pampelišky,

ta dívka jela do světa a já pro ni verše střádal z knížky

a jenom v noci ve spaní bral jsem jí hlavu do dlaní

a špatně šlo mi vstávání,

ten, kdo si počká, ten prý se dočká, takže mi zbylo to čekání.

3. Ještě noc voní děvčaty, už vlaštovek jsou plný dráty

a cesty zjara počatý jsou konce sukní rozevlátý,

některé letní příběhy končí bez lásky, bez něhy,

tak i můj skončil pod sněhy,

nesmělý trouba, co trochu moc hloubá, vzbuzuje vždycky jen

úsměvy.

4. Umřel rok, asi hodně pil, už zase kvetou vlčí máky,

každej svou šanci uchopil a nased' na svý vlastní vlaky,

každej svou vlastní kolejí, tak lidé lásku ztrácejí,

tak končí každý, kdo klame ji,

a svobodná máma chodívá sama s kočárem naší alejí.