Kdo ví

1. Kdo ví, proč mi pořád v uších zvoní,

jestli dozvím se, kdo na mě vzpomíná.

2. Můj sen, stádo poplašenejch koní,

možná máma, možná milá proklíná.

Emi7

R: Jsem na cestě ven a v hospodě zdám se

jen když končí den, pak zaháním v dálce

mý svědomí zlý, co nade mnou s tmou vyhrává,

Emi7

jsem na cestě ven a u čáry bílý

mě skelety aut vezou co chvíli

na jinej flám a do jinejch míst, nežli znám.

3.=1.

Emi7 A7

*: Co už jsem zkazil a co rozmetal jsem zas,

to stěží napravím,

Emi7 A7

všem blízkým ublížit co nejmíň chtěl bych včas,

Emi7 A7

i když se léta nesnažím.

4.=1.

R:

5.=1.