Moc vyhlížíme vzhůru

*1: Čím to, zdá se mi, i když žijem na zemi,

s hlavou zdviženou moc vyhlížíme vzhůru.

*2: Když letní klekání nás pozve do strání,

svoje štěstí ryjem na stromovou kůru.

1. Oklamáni lidmi bez citu,

Emi7 Dmi

které nezajímá, že jsi tu,

a pro vlastní hloupost všechno kolem boří,

Emi Dmi7

doufat chce se nám, že na Zemi

zbyde něco víc než kameny

E7 Ami Dmi7

nebo pouště, nad kterými slunce hoří,

pouště, nad kterými slunce hoří.

R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný,

kam jdou, kde čas ztrácí,

Ami7 Dz7

svůj sen o výšce nad oblaky měl ten, kdo jako dítě taky

sám chtěl výš než ptáci.

2. Uzavřeni v městech po léta

od míst, z nichž jsme rostli do světa,

našim dětem někde na dně duše schází,

když se v noci budí z polosnu,

námi směrovány do kosmu,

povídání babek o vodnících z mlází,

povídání o vodnících z mlází.

R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný,

kam jdou, kde čas ztrácí,

zas výš, a zatím tady dole, kde jsou louky, lesy, pole,

tím hůř své dluhy splácí.

3.=2.

*1: