Pohoda

1. U nás v ulici bydlel pan Svoboda,

že se pořád smál, měl přezdívku Pohoda,

Dmi7 G7

když jsem se ho ptal, jakpak dneska je,

říkával "pohoda",

měl malej byt, ženu a dvě děti,

v pět vstával do práce, domů šel v půl třetí,

Dmi7 G7

noviny pod paží, cukroví pro děti,

zkrátka pohoda.

Po domě se povídalo: ten má asi příjem,

zatímco my nadáváme, vesele si žije,

a hlavně paní Šulcová ze sousedního bytu

poslouchala za dveřmi a záviděla v skrytu.

2. Paní Šulcová psala dopisy,

co jsou zvláštní tím, že nemaj' podpisy,

no a ty, úřade, no a ty počti si,

kdo, kde a kolik,

dík paní Šulcový, jejímu dopisu

rychle pan Svoboda dostal se do spisu,

ač není podpisu, je třeba přešetřit,

autor se bojí.

Na Svobodu začali se ptát neznámí páni,

jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání,

a i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej,

lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej.

3. Včera se stěhoval od nás pan Svoboda

na nějakou samotu někde u Náchoda

a já vím určitě, není to náhoda,

a tak trochu se bojím,

že brzo i my budem hledat samoty,

bydlení na stálo, nejen o soboty,

kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty:

o to nestojím.

Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí,

zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí,

že Šulcová je na koni, a proto není náhoda,

Dmi7 G7

že lidi zdravím úsměvem a odpovídám:

3x[: pohoda ... :] pohoda