Pojď ven

R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jak ty hejna vran,

haló, pojď ven, je těžký se v tom zmatku hrabat sám.

1. Telefon na vrátnici naléhavě zvoní,

těch holek, co si myslí, že je možná pro ni,

haló, já daleko jsem.

*: Když nad domovem se tetelí jen horkej vzduch a stíny

a chvíle smutný, pomalý,

z oken zní ven křik zakletých srdcí a evergreeny,

A7 Ami7 D7

velký prázdno v duši, a co naplat, že to holkám sluší.

R:

2. Z vesnických stavení do strání pily zvoní,

tam někde za kopcem, kde večer dřevem voní,

haló, jó, tam doma jsem.

*: Až nad obzorem se narodí den a hejna ptáků

jak rukou slunce zacloní,

až mysl má zakleje obrazy do oblaků,

bílej den zaplaší spleenya myšlenky začnou bejt nádherně líný.

R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jako hejna vran,

Emi Ami

holka, pojď ven, jó, stejská se mi a jsem v kopcích sám.