Sedmnáctého listopadu

1. Až nám smůla naprší a ticho sedne do uší, tak vejdi,

svobodo má ztracená, holka moje bez věna, tak vejdi,

věrná milá tuláků, stará hrozbo hlupáků, vejdi dál,

umazaná od frází, ptej se, komu nescházíš

z těch, kdo tě znal, z těch, kdo tě znal.

2. Zmizelas' jak za vraty vdaný krásky copatý, má milá,

pravdo, kde zvoní tvůj smích, prý za dráty na kopcích, kdes'

žila,

pořád dlouze hledaná, i když nemilovaná na přání,

vzbudí horu rytířů, kdo tě prodá verbířům

na spaní, na spaní.

R: Kdo ví, kdo vás obě shání a není sám,

posedlý jediným přáním pozvat vás k nám.

3. Kampak že vás zaseli naši chlapci veselí, kdo poví,

vzpomínají pořád míň v dlouhé honbě za štěstím, no a neví,

s pivní pěnou ve vouse, s životem když nervou se, že dojel vůz,

v uších tóny křídlovek, kolem spěchá jiný věk, jiný blues ...