Vandrovní

Kapo4(2)

1. Svět byl krásnej, umytej,

Ami

jak pěkná holka, co má dvacet,

a já sám celtou přikrytej

chystal se dál,pročpak se vracet.

2. Petr nás máchal celou noc

a co my jsme mu dali jmen,

uhasil oheň, zlej byl moc

daleko dřív, než přišel den.

R: Bylo to postý a jako prvně znovu,

znám chvíle prostý, v noci slýchám sovu,

Emi Hmi E7 Ami

spali jsme pod stromy v čekárnách podél dráhy,

A7 D7

promrzlí doufali, že rozední se záhy.

3. Les kouřil jako ranní čaj

a slunci nechtělo se vstávat,

počasí, jak by nebyl máj,

trpěl jsem jednou ze svých nálad.

4. Pak píseň napsal na papír,

kritik by šílel, dejme tomu,

nebyl v ní chýr a netopýr, slepýš, pyl,

jen smutek, že už musím domů.

R: