Vyznání

1. První vydání bylo blond, ještě neotřelé, jak se říká,

když to s knihou srovnám, můžu říci, že tak,

Emi7 A7

jak když čerň tiskařská voní,

jako když literární fond podpořil začátečníka,

váhání zákazníka: pardon,

Emi7 A7

já jsem přišel pro jinou, ne pro ni,

stejně tak má půvab svůj první "smím prosit"

A7

a neuměle nalíčené obočí.

R: Jsi jak ta nejkrásnější knížka, kterou jsem kdy přečet',

Emi7 A7

klenot, kterému nic nechybí,

každý kritik rád by recenze psal

Emi7 A7

na takové dílko, hned se zalíbí,

každou knížku někdo napsal, a tomu pak patří

Emi7 A7

sláva za to, že ho múza políbí,

u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu,

že mi autor vůbec nechybí.

2. Druhý vydání, zlatej věk, mladá kráska, to lehce se pozná,

šaty - motýlí háv, hlavu pyšně jak páv,

úspěchy, a každý hned se otočí,

taky v básni je třetí zpěv, autor zkušený světu se dozná

ze své lásky, kdopak pozná,

co je pocit a co rutina, co počít,

z pultů sbírka mizí, slavné jméno stačí,

v tomhle se však knížka s ženou liší.

R: + u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu,

že mi autor vůbec nechybí ...