Pohádka

Postýlce v jehlíčí sluníčko sbohem už dává, dává

vánek ji nezničí, ten přeci ve větvích spává

táto pojď blíž než půjdem spát

na dobrou noc pro mě určitě pohádku máš

tak už vyprávěj.

Spacák až pod bradou, když houkne sova

a s celtou pod hlavou znova a znova sny spřádá, spřádá.

Pohádko, pohádko, přijď sem jen na krátko

ať se mi celou noc o něčem tajemném zdává

splnil se sen pod širák ven

v tátovým spacáku poprvé ahoj mu dá

tulácký ráno.

REF:

Ať ví, jak smůla voní ať pozná svítání ať načne sám ten velikej

krajíc poznání.

Sluníčko do tváře pošimrá k ránu vánek svou vůní připomíná mámu

není to pohádka, to slyšíš zas tátův hlas tuláku vstávej.

REF:

Pohádko, pohádko, dnes se mi tak krásně vstává.