Zatouláš

1. Zatouláš, zatouláš, kolikrát se zatouláš

kolikrát za sedum hor a sedum moří.

Zatouláš, zatouláš, do svých snů se zatouláš

třeba tam, kde sluncem rudý západ hoří.

Kytary hrají a holky co mají

jen orchidej vpletanou do vlasů

k tanci tě svádí ten rytmus, ten žár

až do rána zůstat by sis přál.

Zatouláš, zatouláš, kolikrát se zatouláš

někam dál za sedum hor a sedum moří.

2. Vzpomínáš, vzpomínáš, na pár cůpků blonďatých

na pár pih a na pár dlaní, co hřejí.

Vzpomínáš, vzpomínáš, na ústa rozesmátý

a na pár slz, co pod víčky se chvějí.

Chvíli se hádá a hned tě zas svádí,

když do trávy se vedle posadí,

že není tak jistá, jak zkouší to hrát

ruměnec ve tvářích prozradí.

Vzpomínáš, vzpomínáš, na svou lásku vzpomínáš,

na pár slov, co léty pořád stejně znějí.

3. Zatouláš se, zatouláš, mezi kluky střapatý,

co každej tejden na vandru se mají.

Zatouláš se, zatouláš, na svý místo posvátný,

kde se starý songy pořád ještě hrají.

Nic na tom není, že tvář vrásky mění

a kulatější je teď každej z nás

volání dálek už zůstane v nás

na tom nic nezmění ani čas.

Zatouláš, zatouláš, do svých snů se zatouláš

do písní, které kamaradstvím znějí.