Slova tvých básní neprosí

To hlavní pořád máš - svůj vůz na trase hvězdných drah,

svou mýlku v čase, světlo v tmách, věčnost, co zdá se na dosah.

A k tomu věrnou stráž, co za tvé viny zaplatí,

půlnoční stíny za tratí, víru, již jiný zatratí.

Jestli chceš, tak se taž sedliny v šálku od kávy,

proč vedeš dálku únavy, soukromou válku bez slávy.

Provždy si upíráš být tím, kdo vlastní kohosi.

I úsměv šťastný obnosí. Slova tvých básní neprosí.

Tak do uzlíku svaž ta zdání prostá na víčkách,

své město po stu v uličkách, noc, již lze prostát na špičkách.

Vždyť jsi a zůstáváš poutník po spleti bludných cest,

co světí všemu na protest.

Svou samotu, svůj trumf i trest.

Svou samotu, svůj trumf i trest.