Vlídný kout

Hej, kamaráde, tak vstávej, neusínej

vím, že ta noc byla těžká, osud zlej

na pobřeží ještě ční ten vrak

kdo uvěří, že byl lodí tvou

nikdy před tím jsem nevěřil na zázrak

ale teď vím, že je div, že ještě dýchám.

Chtěli jsme najít tu zemi, tenhle kraj

o kterém legenda říká že je ráj

tak jsme vysnili zem, kterou's najít chtěl

a navzdory všem my pluli jí vstříc

když přišel den, kdy's na ni vstoupit měl

poprvé viděl jsem lodníky dojaté krásou.

Tou dobou legendu sám jsem pročítal

ve starých písmech se praví, co přijde dál

pozemský ráj není k dostání

a žádný muž ho neokusí

oheň a dým tu zemi ochrání

ode všech zpupných a pyšných i zvědavých tváří.

Řekni, proč nepřišel rozkaz dále plout

a proč jsi to místo pokřtil Vlídný kout

teď pustinu jen popel přikrývá

tady nevyhrajem, není kam jít

zbylo nás pár, šancí ubývá

a kletba krutá se točí nad životy přátel.

Hej, kamaráde, tvá ruka neživá

chladnější než mořský příboj se mi zdá

a zas vulkán zní, slunce zakryl dým

je nadlidský boj zůstat tu sám

štiplavý kouř a proud lávy s ním

mi cestu kříží, odřezává.

Nevychází, slunce nevychází,

slunce nevychází...