Zrcadla

Od rána samej pech lepí se na mý záda

smůlu mám na prstech a z těch mi všechno padá

zrcadlo na kusy, iluze na maděru

zbytečný pokusy ztratit se v pološeru.

Ne že bych se snad bál sedmi let neúrody

střepy jsem vyhodil do dřezu na nádobí

vidím se pod vodou, z kohoutků do mně buší

kapky se rozplesknou a pořežou mi uši.

Střepy jsem nevyhodil, snad by jich byla škoda

den s nocí dozávodil a zase stoupla vod

ještě jsem nedostavěl mozaiku vlastní tváře

hledám ji nedočkavě jak akord na kytaře.

A pak mě napadlo, že je to rozuzlení

rozbitý zrcadlo nabízí vyřešení

zbavím se převleků, zbavím se cizích vlivů

jak v novém obleku vrhnu se do odlivu.

Až budu novou tvář ze střepů staré lepit

dám úsměv pod polštář dřív než se začne třepit

sto očí otvírám a přece nedohlédnu

je konec přetvářkám a tvář mám zase jednu.

Střepy jsem nevyhodil, ......