Starodávná

1. Každou noc hvězdy nám stárnou,

teď pro jiné už svítí,

co budou hrou starodávnou

Emi

líp možná než my hrát.

Ještě pít můžeme z dlaní,

ze kterých se láska dává,

Hmi

dokud nás před žízní chrání,

každá cesta zdá se pravá,

až pak se ptáme, jak po ní dál jít.

R: Pravda má jen nohy bosý,

každej krok pálí, cesta je zlá,

jde prý snáz, když boty nosí,

a kdekdo z nás jí rád obouvá,

Hmi Emi

půjdeme, lásko, za hvězdou ranní,

možná i blátem, a náhle sami, jen nesmíme lhát.

2. Když do snů vkrádá se ráno,

ráda mám tvou tvář spící

a hledám, zda je v ní psáno,

oč se tu můžem prát.

Ve tvých očích se skrývá

smutek z jarního tání,

ten proud najednou smývá

všechno tak důvěrně známý,

a bez něj spolu dál nemůžem jít.

R: + pravda má jen nohy bosý ...