Stříbrná křídla orlí

R: Stříbrná křídla orlí

bílým ránem plují stále výš,

až pak náhle sám cítíš krutý chlad,

který jim až do kostí proniká.

1. Ránem otvírá den dokořán brány,

budem se s tou tíhou rádi prát,

ještě přikutá k nám křídla mládí,

dokud má nájem v nás, zdá, všem snadné se zdá.

R:

2. Už sčítám si, proč večer, kdy se stmívá,

a nevím, koho z lidí se mám ptát,

vždyť pravdy je dost, a jak se tak dívám,

kdekdo už zažil i svůj pád, když zkoušel plout jak já.

R:

R:

R: + proniká ...