Déšť Smutku

Vidím Tě promoklou

do deště schovanou

utíkáš.

Do kapek spojenou

za deště odteklou

se mi zdáš.

A slyšíš dychtivá, já , jsme víc

náš smutek být, jak ti vzkáže

tiše žít.

Tváří jsi oblačnou

víc také prochladlou,

ve vodě bezbarvou

vypadáš.

Jsi mojí záhadou

s oblohou pobledlou,

s radostí odkvetlou

uvadáš.

I vlny jsou vlasy tvé

z moří vyplavené

Smutný mám znavené oči své

další slzy mé

tvé slané chutě jsou.

Já v pláči věřím dál,

vzpomínám.

Hned spolu smutky

zas nám v dešti odejdou.

Tváří jsi oblačnou

víc také prochladlou,

ve vodě bezbarvou

vypadáš.

Jsi mojí záhadou

s oblohou pobledlou,

s radostí odkvetlou.

Jsi nocí zastřenou

jsi jitrem, obměnou

odkrýváš.

Svou řeku krajinou

tu jiskru pohaslou

uvítáš.

V soumraku spočinou

mé oči před tebou

odmítáš.

Pohledy s útěchou

je v sobě nepřijmout

povídáš.

Smutný mám znavené oči své

další slzy mé

tvé slané chutě jsou.

Já v pláči věřím dál

vzpomínám.

Hned spolu smutky

zas nám v dešti odejdou.

Tváří jsi oblačnou

víc také prochladlou,

ve vodě bezbarvou

vypadáš.

Jsi mojí záhadou

s oblohou pobledlou,

s radostí odkvetlou

uvadáš