Pohanská

Ležím v trávě

oči se klíží

ranou v hlavě

krev vytéká

Cítím kroky

vím, ona se blíží

věrně čeká

na člověka

Znám ji dlouho

v patách mi kráčí

včera tamti

dnes tedy já

Ona zpívá

od hor se mračí

mrtvá, živá

a není Živa

Tak jako není zlato všechno, co se třpytí

a zima navždy zemi nezamyká

má náruč není jenom zmar a krupobití

je spánek věčný znaveného bojovníka

Dažbog štít svůj

k Zavyjdu sklání

až se setmí,

smířím se s tím

potom v Návu,

do jejích dlaní

svou těžkou hlavu,

rád položím

Tak jako není zlato všechno, co se třpytí

a zima navždy zemi nezamyká

má náruč není jenom zmar a krupobití

je spánek věčný znaveného bojovníka

V náruči mojí rány všechny se ti zhojí

nabereš sílu, zrak tvůj roztříští kal

branami Návu se mnou projdeš v plné zbroji

po boku věrných usedneš a zas budeš král