Nejistá přítomnost

Kolikrát už musel sis dát

do dlaní hlavu svou

kolikrát není o co stát

nikdo se nerodí s vírou svou

A čím víc vstáváš tak tím víc padáš

prej je to přirozenej tok dní

snad máš svůj vesmír kam nikdo nesmí

kde je ti aspoň chvíli trochu líp

Zdálky nám přijde slunce malý

a přesto hlavu zamotá

na cestu hřeje a pálí

tak snažíme se najít

ten pravej smysl života

To když se nám zase vzdálí

chtěl bych bejt teď sám

vážně už mám všeho dost

bolí mě čím dál víc

naše nejistá přítomnost

Kolikrát jsi ztratil svůj směr a cíl

tak řekni kolikrát si platil za chyby a pády svý

najednou nevíš odkud začít a život zdá se zlej

a tak si říkáš už to stačí už hůř nemůže bejt

Zdálky nám přijde slunce malý

a přesto hlavu zamotá

na cestu hřeje a pálí

tak snažíme se najít

ten pravej smysl života

To když se nám zase vzdálí

chtěl bych bejt teď sám

vážně už mám všeho dost

bolí mě čím dál víc

naše nejistá přítomnost

Zdálky nám přijde slunce malý

a přesto hlavu zamotá

na cestu hřeje a pálí

tak snažíme se najít

ten pravej smysl života

To když se nám zase vzdálí

chtěl bych bejt teď sám

chtěl bych bejt teď sám

vážně už mám všeho dost

vážně už mám všeho dost

bolí mě čím dál víc

naše nejistá přítomnost