Co to jen ty trempy napadá?!

1. Starej přítel Všetečka měl na Brdech dědečka,

vyzáblej byl jako chrt, tak jako všichni chlapi z Brd.

Když jde s flintou do lesa, matka volá - nebesa! -

z dědečka že pro pět ran se stává Indián.

R: Trádadá, trádadá,

lidi, co to jen ty trempy napadá.

2. Celé noci pytlačil, až si ďůlek vytlačil,

na mušku když neviděl, tu poprvé se zastyděl.

Flintu střelil za dvěstě, dvěstě schoval ve vestě,

vestu dal do ruksaku a hurá do vlaku.

R:

3. Sotvaže se vláček hnul, dědeček si boty zul,

pod hlavu si ruksak dal a na babičku vzpomínal.

Náhle vláček zastavil, děda uši nastavil.

Vykřik´ s hrůzou ve tváři - Jsou tady kotláři!

R:

4. Bez bot dal se na cestu, vtom si vzpomněl na vestu,

že ji nechal v ruksaku a ruksak zase ve vlaku.

Rozběhl se za vlakem, ale vlak i s ruksakem

už je zase na cestě a dvěstě ve vestě.

R:

5. Přes paseku v jeteli děda si to metelí,

až z něj spadly kalhoty a tu si vzpomněl na boty,

že je nechal ve vlaku i s tou vestou v ruksaku.

Když se večer vrátil k bábě, přerazila vo něj hrábě,

do kufru se před ní schoval, odtamtud jí vyhrožoval

seňorito, mučačito, jednou ti to bude líto,

hrozně ho to hlodalo a to mu dodalo.

R:

6. U lesa je hrobeček, v tom hrobečku dědeček,

sám si ho tam vytlačil, když ještě pytlačil

R: