Já mám tramway novou

Já mám tramway novou,

elektrikou hnanou,

jezdí na ní všici -

civil i šofršici,

ať se jak chtěj zovou.

Kdo však na ni sedne,

strachem brzy zbledne,

neboť - můj ty světe! -

ona všecko smete

večer nebo ve dne.

Tu porazí babku,

tu zas malou žabku,

do fiakru vjede,

kobylu přejede

jak dešťovou kapku.

Až to v údech mrazí,

když se někdy srazí -

to z vagonu třísky

lítají do výšky

jak pytel sazí.

Nad ní jsou napjaty

elektrické dráty;

na koho ten spadne

- slitování žádné -

hned mu zchromí hnáty.

Kdo se s tchýní potí,

ať ji pošle proti

téhleté tramwaji:

ta jak uhlídá ji,

pořádně ji zkrotí!

Kdo máš věřitele,

objednej ho směle

do ulice ke zdi,

kde ta tramway jezdí -

ta mu hrob ustele.

Jede jak saň dravá,

zvoncem signál dává:

pořád ho slyšeti

jak ráno na smetí

ať tě bolí hlava.

Zvoní jak na smetí

(utíkejte, děti!),

neboť podle zvyku

má se nebožtíku

vždycky vyzváněti.

Kdo ji zhlédne zdáli,

jak střelný prach pálí;

nepromluví slova,

do domu se schová,

strach má neustálý.

Protož dámy, páni,

sedejte si na ni;

neb s tím,kdo jde- pěšky,

ať je lehký, těžký,

nemá slitování.

Za každým se honí

to je známo o ní:

vjede do vojáků,

ať stojí v "haptáku"

neb jedou na koni.

Ať si sebou šije

jako když hrom bije -

nemám strach z té feny

neb jsem pojištěný

u banky Slavie!

Já mám tramway novou,

elektrikou hnanou:

a kdo není hloupý,

ten si o ní koupí

píseň šestákovou.