Měla panna, měla pána

1. Měla panna, měla pána,

byla do něj udělána

a vše, co ten pán chtěl na ní,

vše mu dala bez váhání.

Jednou, když se z rande ulil,

přistihla ho, jak se tulil,

ta panna se naštvala

a takto jemu napsala:

R: Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost

Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost.

To je tím, žes ten mladej květ jen tak pro radost

krutě utrhnul a zničil mou mladost.

Snížek napadal na tu cestičku,

cos mě vodíval po ní k lesíčku.

Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost

Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost.

2. Jak ten pán si dopis přečet,

začal hned jak dítě brečet,

a že to byl čupr blonďák,

sed a napsal koresponďák:

Dej si, holka, dej si majzla,

tys mi srdce z těla čmajzla,

jak nepřídeš ve středu,

tak just si něco provedu.

R: Podívej...

3. Šest vagónů s tendrem jelo

přes to jeho mladý tělo

a když tam pak kómis zašla

jenom půlku z něho našla.

Když nesli to tělo domu,

pozvali tu pannu k tomu

a ta panna urputná

pronesla slova ukrutná:

R: Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost

já Tě vidim půl a mám Tě víc než dost.

To je tím, žes ten mladej květ jen tak pro radost

krutě utrhnul a zničil mou mladost.

Louka zelená, neposečená

na tý louce jen já jsem byla tvá.

Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost

já Tě vidim půl a mám Tě víc než dost.