Píseň strašlivá o Golemovi

1. Slyšte blondýni i brunetové,

zrzavé i černé brunety,

slova písně čistě zbrusu nové

o příběhu z naší planety.

Píseň tato Goléma se týče,

smutná je a taky poučí,

že se mají ovládati chtíče,

jinak že to dobře neskončí.

2. Dovolte, bych suše předpokládal

Golema, že všichni znáte tu.

Rabín Lev, že z hlíny ho uplácal

protože měl vzteka na tetu.

Ta teta mu někam založila

jeho staronovou trumpetu

a tím pádem ho tak urazila,

že si uhnět kata na tetu.

3. Katem tím měl právě Golem býti

a přísně dohlížet na tetu

eventuelně ji zahubiti,

kdyby nevydala trumpetu

Vona ale teta byla fešná,

pěkně rostlá, zcela vášnivá

všeckejm mužskejm byla nebezpečná,

na oficíři byla divá.

4. Ze začátku Golema se bála,

hnusil se jí, že je hliněný

toho se však nikdy nenadála,

že je do ní zamilovaný.

Div divoucí je to totiž věru

opravdu, docela skutečně.

miloval tu svůdnou Evy dceru

velice a taky zbytečně.

5. Jednou takhle zrána dopoledne

zaskočí si Golem na pivo

Jen tam vejde, hospodský se zvedne

povídá mu: "Voni nádivo,

zrovna tady vo nich řeč se vede,

co to maj s rabínovou tetou?"

Golem zrudne a potom hned zbledne

vece: "Do toho se nepletou."

6. Vypil, zaplatil a když byl venku,

zmocnil se ho spravedlivý hněv.

Za to, že mu pomlouvaj milenku,

z prsou vydral se mu hrozný řev.

Letí zpátky, půllitr uchopí,

ze štamgastů dělá mrtvoly,

než se šenkýř ku obraně vzchopí,

mrtev leží, hlavu vejpůli.

7. Uřícený Golem k tetě letí,

zjeviti jí, že ji miluje.

Najde jí však ležíc ve objetí

s oficírem infantérie.

Jeho oči plakat začnou pláčem,

žárlivost mu vtiskne v ruku zbraň.

Jme se párek mlátit pohrabáčem

oficíra zabil, i tu saň.

8. Když to všechno podpálil a utek,

byl vám z toho poprask veliký.

Do samoty hnal Golema smutek,

v patách vojsko měl a četníky

Až se dostal ke Starému mlýnu,

mlynář ho oukropem častoval

Von ho zabil, i jeho rodinu,

v mlejně se zabarikádoval.

9. Devět měsíců a devět neděl

regiment vojska ho obléhal

Golem smutně na palandě seděl,

chvilku plakal, chvilku dopis psal.

Rabínovi, co mu zabil tetu,

napsal, že si svůj život veme,

na hrob prej ať mu daj tu trumpetu,

na památku lásky zhrzené.

10. Když to dopsal, zvolal: "Žít mi nelze!"

skočil do vody řka: "Adié!"

o zániku jeho jsou dvě verze,

ze kterých uvádím první dvě.

Podle jedné do té vody skočil,

namočil se, pak se rozmočil.

Podle druhé nejdřív se rozmočil,

namočil se a pak tam skočil.

11. Nevím, která z těchhletěch dvou verzí

je verze víc pravděpodobná.

nejpravděpodobnější je třetí,

která je těm dvěma podobná.

Podle ní se Golem nerozmočil,

jen se namočil a vyskočil,

jenže ono začlo náhle pršet,

takže se přece jen rozmočil.

12. Je tu ovšem ještě verze další,

myslím, že je čtvrtá v pořadí.

Je to verze sice trochu starší,

já však myslím, že to nevadí.

Vona totiž tahle čtvrtá verze

předešlé tři verze nahradí.

Takže vlastně, když vám ji neřeknu,

tak to skoro vůbec nevadí.

13. Je tu ovšem ještě verze pátá,

ale ta není doložena.

Podle ní ta teta byla táta

a Golem byla jeho žena.

Podle této verze celý příběh

úplně by se nám otočil,

takže bude nejlíp míti za to,

že se Golem přec jen rozmočil.