Policajtská píseň

1. Policajt Müler je mý méno,

mám devadesát marek plat,

berlínská dlažba, tam si chodím

svejch deset hodin vodestát.

Řídím tam pouliční provoz

a ani jinak nejsem vůl,

když se mi něco nezdá, zařvu:

Tak abyste se vocaď hnul!

R: Občani, pokračujte honem dál,

sic bych vás, i když nerad, spakoval!

2. Než ze mě udělali poldu,

vojákoval jsem šestnáct let

u gardy, takovoudle školu

mi může každej závidět.

Říkám, sem voják, žádnej frája,

srab ani cvok a zdá se mi,

že bez nás by to zkrátka nešlo,

dyk tendle stát jsme vlastně my!

R: Občani...

3. Taky mi leží speciálně

na srdci jedna vážná věc:

ty nový směry co dnes hlásá

kdovíjakej pan umělec.

Pod vokny stávám, petrarchuju

ten prostopášnej pronárod

a novej směr pak konfiskuju,

ten směr mi zkrátka není vhod.

R: Občani...

4. Třeba ty jejich kabarety

a kavárenský šaškárny!

Bejt na cenzuře, zatrhnu jim,

syčákům, tyhle lumpárny!

Říká si to prej básníkové,

takový mladý smrkáči,

není to eště vočkovaný

a na scéně už sprosťačí.

R: Občani...

5. Já, strážce veřejnýho zájmu,

sem autorita vod rány

a dycky připravenej seřvat

všechny takzvaný vobčany.

Až si mě jedenkrát smrt veme,

zaskočte za mnou na hřbitov

a v trávě uslyšíte vítr

šuškat si píseň těchto slov:

R: Občani...