Balada věnovaná slečnám

1. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,

když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,

člověk je sice bez plynů, však je též trochu nevýřečný,

a ke všemu mám rodinu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.

2. To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu

a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu,

to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný

a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.

3. Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu,

už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu,

nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný,

však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.

4. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,

když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,

ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný

a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.