Fernetovka

Hospodský uměl zamhouřit oko

a naše mládí nedal nám znát

když napsal na cejch zkušenou rukou :

"Pánovi Fernet a vám Bechera?!"

Býval jsem tenkrát veselý v jádru

a hořký pití vždycky míval jsem rád,

já byl ten Fernet švihák v tmavým kvádru

do Tebe blázen až na kvadrát

Tys´ byla Becher plesově bílý, melancholická rozněžnělá,

na vlastní kuráž oba jsme pili, protože já chtěl, Ty jsi chtěla...

Pár bloků dolů, nevzbudit vaše, když nedočkavá srdce běží stovku, ó-jé

pak Tvoje ústa potmě jsem našel, spolu jsme pili Fernetovku, ó-óó

Chutnala´s krásně opojnou chutí, já z Tebe šílel jako malý,

k ničemu jsem Tě nemusel nutit, navzájem jsme se ochutnali...

Pak soused v chodbě rozsvítil světla,

Ty pod schody jsi na sáňkách už nechtěla být,

Tvá světloplachá touha se lekla,

a pak jsi řekla : "Já musím jít!"

Být tenkrát všechno o trochu jinak mohli jsme spolu dnes někde pít,

ve čtvrtým járu, měla jsi syna, stačilo jenom nerozsvítit...

Vzala Tě holka ta jarní voda, zbyla´s mi zašedlá na školních fotkách

v paměti dodnes krásně to hlodá, jak zvláštně chutná Fernetovka...