Jakubovi

1. Ta tečka v dáli, to není loď,

to odplouvá rok mého narození,

s kulatými okýnky,

maškarní rok mého narození,

rok tancující a asketické naděje

ve znamení budoucího komfortního života.

A člověk se do života vrhá výhradně po hlavě,

jó, dokonce jsem se o tobě nejdřív dozvěděl,

že vlasy máš tmavé,

úplně nejdřív přicházejí v bolestech na svět vlasy,

proto taky první, už bez bolestí, odcházejí,

naprosto poznenáhlu, jak dým.

R: Jakube, Kubo, Jakoubku,

přesívám peří holoubků,

copak si pro tebe připravil svět,

copak si pro tebe připravil svět?

2. Ta tečka v dáli, to není loď,

to odplouvá rok tvého narození,

s kulatými okýnky,

neklidný rok tvého narození.

Rok absurdní a tápající naděje

ve znamení touhy po obyčejném životě,

a zdá-li se ti, že se ta loď naklání

a mává komínem,

tak to není mávání, to se kymácí zem.

R: